Strahov 2018

Závod na Strahově byl můj poslední závod v sezóně. Chtěl jsem se rozloučit se sezónou vítězně, bohužel mi to nevyšlo úplně podle plánu. Věděl jsem, že to bude těžký závod, protože z Finska přijel Harri Sopanen, výborný závodník a můj velký rival a vítěz celkové klasifikace letošního Světového poháru. Moje domněnka se potvrdila hned v prvním kole sliničního závodu, kdy za to Harri ve stoupání vzal a já jen těžko stíhal. Mezera se pomalu, ale jistě zvětšovala. Necítil jsem se nějak vyloženě špatně, ale Harri byl prostě lepší a v dlouhém závodě zaslouženě zvítězil. Po šestém kole (z celkových osmi), jsem hodně zvolnil tempo a odpočíval s vědomím, že další den se jede rozhodující časovka. Silniční závod jsem dojel druhý a již jsem se soustředil na časovku.

Moje rozhodnutí vypustit konec silničního závodu a šetřit síly na časovku bylo správné. Už po prvních metrech jsem cítil, že tělo pracuje dobře a síly mám dost. Časovka se jela na tři kola, zhruba tedy deset kilometrů s členitým profilem a její průběh byl velmi napínavý. V prvním mezičase jsem byl tři vteřiny za Harrim. V druhém jsme byli na vteřinu stejně (od finské výpravy jsem se následně dozvěděl, že kousek za druhým mezičasem jsem vedl zase já o tři vteřiny). Ve třetím mezičase vedl Harri o pár vteřin. Zbytek trati jsem jel opravdu na hraně, hrozně jsem doufal ve vítězství, ale bohužel mě Harri porazil o šest vteřin. Chvilinku po dojetí jsem byl zklamaný, ale netrvalo dlouho a dostavil se pocit spokojenosti z dobrého výkonu, a hlavně z úžasného závodu, i když mi jeho výsledek úplně nevyšel.